Mohlo by se zdát, že systém Krav maga a jóga nemají nic společného, jenže to není tak. Obojí potřebuje pohybové dovednosti, sílu, ohebnost.
Já mám ráda nekonfliktnost, jemnost a opatrný trpělivý přístup jógy, láká mě příjemná atmosféra a filosofie dobra a vnitřního klidu, tak prostě cvičím jógu. To už víte. Posunuji se dál a činí mě to šťastnou.
Jenže jsem se nedávno dostala do bodu, když pěstovat flexibilitu přestalo stačit. Je sice hezké, že se už u kleští dotknu hlavou kolen, že mi jde líp pozice stromu a že si užívám diamantový spánek. Dokud se ale neudržím na vlastních rukou v chaturanze déle než pět vteřin a dokud vnitřně skučím u psa hlavou dolů, nemůžu mít nikdy pocit úplnosti a postupu. Jinak řečeno - našla jsem svou slabinu a je třeba s ní něco dělat.
Ano ano, upřu oči na bod před sebou a držím balanc a příště se u toho možná budu tvářit normálně.
Navíc, nechci se uzavírat jen do jógového kruhu, respektuju jiné myšlenky a jiné přístupy. Jak jste si dřív mohli přečíst, dril typu kruhového tréninku se mi hnusí, nemám ráda hecování, tu namotivovanou atmosféru, hluk, cvičení při rytmické hudbě (duc duc dělej dělej). Budovat sílu je ale třeba. Láká mě ten pocit, co jsem zažívala u běhání - že moje tělo může, že ho mám pod kontrolou, že to udýchám, že doběhnu a budu mít radost z téhle vlastní schopnosti. To stejné bych ráda zažívala v silových pozicích - tu radost, když se do nich bezpečně dostanu.
A když mě Eliška pozvala na seminář Krav maga - posilování s vlastní vahou, moc jsem neváhala. Zaprvé tam nebyl žádný plán se prát (za což jsem ráda, to bych dělat nechtěla) a za druhé vím od Elišky, že jejich trenér Honza je fajn, že nikoho hloupě netlačí a dává spíš důraz na vysvětlení a správné provedení věcí, na funkčnost a taky že často využívá různá cvičení, která bych se já nestyděla nazvat ásanami, a to nejen těmi silovými, ale i rovnovážnými. Snad jen jsem měla trochu strach z toho, že by některé záležitosti měly být víc kontaktní. Někdy mívám ze cvičení ve dvojici, kdy se navzájem hlídáte nebo si děláte fyzickou oporu, trochu nepříjemný pocit.
Bylo to super. Až na mé slabší chvilky po ránu (které způsobily mé 15minutové zpoždění, za což se tímto ještě omlouvám všem zúčastněným).
Nejvíc se mi líbila důslednost a systematičnost, se kterou jsme jednotlivé bloky probírali, je pravda, že moje lektorka jógy Nikol je ještě o dost větší detailista, ale jí jde o něco jiného, a základní nejdůležitější principy byly z mého pohledu dodržené. Pokud si to dnes dobře pamatuju (a věřte mi, že pokud si to nepamatuju já, moje bolavé svaly mi všechno rády osvěží), probírali jsme následující okruhy:
Dřep a jeho modifikace (až k dřepu na jedné noze, který jsem pořád ještě nezvládla). Krásná přípravná cvičení, zásady bezpečnosti a účinnosti
Klik a jeho modifikace - opět přes držení těla až k modifikacím (tady jsem byla ráda, že jsem věděla, jak držet v prkně a jak si hezky klesnout, o nějakém zvedání se zpět nemohla být řeč, natož nadskočení, tlesknutí).
Druhy mostů - tady bych Honzovi moc ráda poděkovala - lehkou opravou odstranil můj dlouhodobý špatný návyk dávat ruce moc blízko hlavy, takže jsem v nich neměla oporu a nemohla se zvednout. Ruce jsem posunula a ouha - najednou jsem byla v plném mostu! K přizvednutí mi chyběla už zmiňovaná síla v rukou.
Stoj na hlavě - tohle je moc krásná záležitost, smutné však je, když si jej coby zdechlina zařadíte na konec relativně vysilujícího cvičení. Už dřív jsem se do stoje na hlavě dokázala dostat sama minimálně tak, abych se udržela u zdi, jóga na to má triky, jak se tam dobře dostat, stačí jen překonat strach a nezvyk z obrácené pozice a pomoci si břišním svalstvem. Ale tady prostě unavené tělo vypovědělo službu. A nejen moje. Ehm - co by to bylo za seminář Krav magy - byť mírumilovně pojatý - aby si z něj člověk neodnesl nějaké ty modřiny (kdybyste viděli Elišku, jak chodí do práce, možná byste volali sociálku, že ji doma bijí). No - abych to nerozváděla až moc - u stoje na hlavě u zdi jsme různě padali a nohy jedné slečny cvičící vedle mě mi přistály na hlavě a zádech. Sice to trochu bolelo, ale myslím, že ta zmíněná slečna na tom byla mnohem hůř soudě podle toho, jak moc nešťastně se tvářila a kolikrát se mi omlouvala, bylo to dost legrační.
Hezké foto do rubriky "Takhle ANO, takhle NE"
Ze cvičení jsem si odnesla pocit, že sice lepší než dřív, ale pořád level nic moc. A krom toho jsem získala i kopec odhodlání. Ono je dobré podívat se na sebe s nadhledem, zjistit si, kde člověk stojí, a s trochou klidu a trpělivosti se vrátit o krok zpět a něco pro svůj postup udělat. Díky pohodovému přístupu Honzy to bylo možné, nepřipadala jsem si tam jako poslední lama, co je tam naprosto nemožná. V části (velké) věcí jsem byla podstatně horší než ostatní, u něčeho jsem na tom byla stejně, ale našly se i věci, kde mi to šlo trochu líp.
Krom tohohle mě ale po celý seminář doprovázel neskutečný údiv nad tím, co dokáže Honza fyzicky. Klik s výskokem, roztaženýma rukama a nohama do stran a hladké přistání zpět. Jako pardon, ale to prostě není možný, ne?
Honza by mohl vyučovat třeba i semináře na téma "Druhy levitace v praxi"
Musela jsem se ale i pozastavit nad tím, jak se tahle bandička z ničeho nestrachuje. Jsem od Nikol zvyklá na naprostou opatrnost i na předůkladná přípravná cvičení a protahování a přijala jsem si tyhle zvyky za své. Jenže to je jógový přístup. Krav magovští si s tím prostě hlavu nelámou a přistupují k tomu s jistou dávkou drsnosti. Cvičte s rozumem - ale jak uznáte za vhodné. Ukážu vám, jak to udělat, dohlédnu na vás, ale že bych z opatrnosti nespal... Hm.
Což je mi vlastně docela sympatické a pomůže mi to odbourávat strach z některého cvičení sama doma - krátce řečeno - opatrnost ano, připosranost ne.
A já si užívám tu provázanost všech různých druhů pohybových systémů a sportů. Je toho mnoho, co se dá dělat, a mnoho způsobů, všude se ale dají najít společné body - takže i dvě nesourodé věci jako krav maga a jóga mají víc společného, než by se na první pohled mohlo zdát. Vše vychází ze stejného zákulisí, jen využití je jiné.
Seminář Honza ukončil doporučením, abychom si stanovili nějaké menší cíle a postupně je po jejich dosažení komplikovali.
Moje cíle jsou - most s přizvednutím, deset dobrých kliků v kuse, pořádné přitažení se na hrazdě a stoj na hlavě ve všem pohodlí a jistotě. Budu si pak totiž mnohem jistější v některých ásanách, které se mi teď zdají nedosažitelné. Ale stejně mi to přišlo i tehdy, když jsem měla uběhnout deset kilometrů, a jak to nakonec hezky dopadlo! :)
Když se chce, všechno jde.
NAMASTÉ
Za všechny v článku použité fotografie děkuji organizaci Krav maga, která je má na svém facebooku zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat